Julie Béna

The exhibition “Sometimes” presents 14 new paintings, video installation, sculpture and lace of the French- Czech, Prague based artist Julie Béna (*1982).
The video „Jean“ presents Julie Béna herself embodying nowadays highly outdated masculine archetype. Béna overplays the attitudes and gestures used to ensure the male dominance in communication and the unspoken, but ever-present sexual hints. By overacting certain motifs to the extreme, the sleezy character ceased to be only satirical but is gradually turning more and more sentimental and tragical. Being an actor who embodies the character, Béna doesn’t take position of a critical distance. Typically for her, she transfers the traumatic figure into the imaginary realm, and by acting it out, reconciliate with it. The video is installed in a plexiglass suitcase, the typical prop of the character, here turned symbolically transparent.
The painting represents another take on the materialization of poetry and text essential for Julie Béna’s videos, performances and sculptures. The series work with ready-made, “heard-about” overused words and cliché phrases. Those are patched into a haiku, consisting of several “slogans” that often merge into one another. Repainting the poems allows for making it even more difficult to discern where one line end and another starts as much as overplaying the text with the expressive form. Using English allows Béna to work on a phonetic, intuitive but also subconscious level, typically for her, blurring the borders between role and honesty. The poems often use “I”, “We” or “You” pronouns and play with personal, emotive but also entirely fabricated statements.
The sculpture “Master of Time”, previously exhibited at Béna’s retrospective solo exhibition “Fantasy" at Plato, Ostrava in May 2024, represents one of her notorious alter-ego characters “The Jester”. Inherently escaping any moral criteria, the jester allows Béna in her videos and performances to overcome the contradictory roles of the mother-wife-daughter-artist. By becoming mean, nasty or ignorant, the jester allows for reconciliation of negative emotions by their transformation into a comedy. Here, The Jester sits all in black, in reference to the all-black paintings, but also the proclaimed Bénas depressiveness, in an ostentatious position on a globe. Hiding a small jester-bird in his right hand, the clocks on the disappearing globe are ticking for the end of the world to come.
Behind the sculpture a moon is taking an endless smoke break, a spider web already appearing on the end of his cigarette. Three jesters falling down, holding one after each other to the crescent, they become a stretched jester rope. At the heart of Julie Béna’s work is fantasy, as only by escaping into its realm, we can come back to change something.
MN

Výstava “Někdy” představuje 14 nových maleb, video instalaci, sochu a krajku francouzsko-české, v Praze sídlící umělkyně Julie Bény (*1982).
Ve videu “Jean” Julie Béna sama zosobňuje dnes již téměř vyhynulý mužský archetyp. Záměrně přehrává postoje a gesta ve společenské komunikaci ujištující o mužské dominanci a nevyjádřené, ale vždy přítomné sexuální narážky. Tím, že tyto motivy přehání až do extrému, se slizká postava Jeana posunuje z pouhé satiry a stává se sentimentální a tragickou. Jako herec, který zosobňuje postavu, se Béna nestaví do pozice kritické distance. Typicky pro její práci, posouvá traumatickou postavu do sféry imaginárna, a jejím ztvárněním se s ní usmiřuje. Video je nainstalováno v plexisklovém kufříku, typické rekvizitě této “postavy”, která je zde symbolicky průhledná.
Série maleb představuje další posun v materializaci poezie a textu, který je pro videa, performance a sochy Bény zásadní. Soubor pracuje s readymade, slyšenými a nadužívanými slovy a klišé frázemi. Ty jsou kolážovitě poskládany do haiku, které sestává z několika úderným sloganům podobných vět. Přesun textu do malby Béně umožňuje další úroveň hry s návazností jednotlivých řádků, tak jako další přehrávaní textu záměrně expresivním vyzněním. Použití angličtiny pomáhá fonetickému, intuitivnímu užití jazyka a současně do určité míry podvědomé úrovni. Typicky pro její práci se zde stírá hranice mezi pózou a upřímností. Básně často užívají zájmena I”, “We” nebo “You” a pohrávají si s osobními, emotivními ale současně zcela prefabrikovanými výroky.
Socha “Mistr času” byla vystavena na Bénině retrospektivě “Fantazie” v Plato Ostrava v květnu 2024 a zobrazuje jednu z jejích známých alter-ego postav “The Jester” - šaška. Postava, která z podstaty uniká veškerým morálním kritériím umožňuje Béně v jejích videích a performancích překonat vzájemně protikladné role matky-ženy-dcery-umělkyně. Šašek umožňuje stát se zlým, nestydatým nebo ignorujícím a tak překonat negativní emoce skutečného života jejich transformací v komedii. V soše “Mistr času” je šašek celý černý v odkazu jak k černým malbám básní, tak k proklamované depresivitě Bény samotné. Sedící na mizejícím glóbu, v pravé ruce malého šaško-ptáka, hodiny pod ním odtikávají nadcházející konec světa.
Za sochou šaška si měsíc dává nekonečnou kuřáckou pauzu, na uhlíku jeho cigarety už se upletl pavouk pavučinu. Tři šašci padají dolů, drží jeden druhého a třetí špičku měsíce. Protažení vypadají jak dlouhé lano. V srdci práce Julie Bény je fantazie, jenom díky útěkům do její říše, se můžeme vrátit, abychom něco změnili.
MN