Tereza Štětinová

The depiction of sea waves in Virginia Woolf's masterful modernist novel from 1931, in which she presents herself towards the reader with a highly personified picture, is one of literatures masterpieces that has shaped the emotional terrain for this new scent and thus strongly influenced both, Tereza Štětinová for her sculptural and Pigmentarium’s perfumer Jakub Hiermann for his olfactory work.

The wave in this novel is a metaphor for human life heading towards the shore, on which it spills and eventually melts and ultimately disappears back into the whole grey mass from which it arose. The second literary source of inspiration is the book of Genesis itself, the "book of beginnings," the doctrine of creation, temptation, grace and inherited sin, which presents images of an earthly paradise. In its light we can perceive each wave as a new birth, a beginning, as a bearer full of expectations and desires. Tereza Štětinová's stone waves and the scent of Genesis both synergistically model a kind of fictional, private and intimate "landscapes of creation", landscapes of earthly paradise, landscapes of temptation.

Moreover, the “fossilized waves" sculptures literally present the stopped time and offer an even more captivating possibility: as if time has stopped in these lands of creation. As if creation itself has stopped and we would gotten the time to regain our original desires and dreams from the days of early paradise. Maybe even time for looking for the temptation and to smell the original sin.

„Slunce ještě nevyšlo. Moře a nebe nerozeznatelně splývaly, jen moře bylo mírně zvrásněné, jako když se pomačká látka. Současně s tím, jak nebe začínalo bělat, se na obzoru postupně utvářela tmavá linie oddělující nebe a moře a šedou látku zřasily mohutné pruhy; pruhy, jež se hýbou, jeden za druhým, pod povrchem, následují předešlé, snaží se dostihnout je, bez ustání.“ - Virginie Woolfová: Vlny

Výstava Genesis je kolaborativním mezioborovým projektem, který vychází z dlouhodobé aktivní spolupráce české vizuální umělkyně a sochařky Terezy Štětinové a pražského niche parfumérského domu Pigmentarium. Přestože celá instalace tíhne k celkovému, synergickému, v jistých okamžicích až synestetickému modu působení, základním kamenem projektu se stalo autorčino přání na výrobu jejího osobního parfému.
V jádru původního zadání Terezy Štětinové stál popis řady senzuálních a imaginativních momentů: „Nadechnout se, v noční košili vejít za ranního rozbřesku do zahrady prorostlé zelení, promnout dužnaté stonky a listy květin, ucítit neskonalou svěžest ranní rosy, ozonu, rozdrcené zeleně a vlajících vypraných bavlněných košil. V dálce slyšet brzký mořský příboj. Zamilovat se nevinně a poprvé.“ Takto naznačený inspirační potenciál dal ale následně vzniknout nejen samotnému parfému. Jeho vůně zpětně motivovala i tvorbu konkrétních mramorových objektů: zkamenělých vln, které vytvořenou vůni a její imaginativní předlohy převáří do dalšího uměleckého média.
Jedním z vrcholných obrazů, který tvaroval emocionální terén inspirací jak sochařských intervencí Terezy Štětinové, tak i olfaktorického díla Genesis parfuméra domu Jakuba Hiermanna, se stalo líčení mořských vln ve vrcholném modernistickém románu Vlny (1931) Virginie Woolfové, ve kterém čtenářům předkládá jejich silně personifikovaný obraz. Nabízí tak metaforu lidského života jako vlny směřující na břeh, na kterém se rozlévá a nakonec se rozplývá a mizí zpět v celku, ze kterého povstala.
Druhým literárním inspiračním zdrojem je samotná kniha Genesis, „kniha počátků“, nauka o stvoření, pokušení, milosti či dědičném hříchu a podává obrazy pozemského ráje. V jejím světle můžeme každou vlnu vnímat jako nové zrození, počátek, jako nositele očekávání a tužeb. Kamenné vlny Terezy Štětinové a vůně Genesis tak spolu synergicky modelují jakési fiktivní, soukromé a intimní „krajiny stvoření“, krajiny pozemského ráje, krajiny pokušení.
„Zkamenělé vlny“ navíc doslova zpřítomňují zastavený čas a nabízí tak ještě podmanivější obraz: jako kdyby se v těchto krajinách stvoření zastavil čas, jako kdyby se zastavilo stvoření samo a my měli čas znovu si osahat naše prvotní touhy a sny z dob pozemského ráje. A třeba se i poohlédnout za pokušením a přivonět si ke starým hříchům.

Pavel Kubesa